Pouť je způsob, jak se plně propojit v přítomnosti se sebou a s okolím, což se nakonec ukáže jako Jedno. Není to výlet, jehož cílem je někam dojet a nějak „strávit“ volný čas, ale vystoupení z běžného časoprostoru, které zbystří smysly, otevře srdce a propojí vnitřní a vnější krajiny. Není důležité, jak daleko dojdeme, ale jak a proč jdeme. Není důležité, kam dojdeme, protože symboly a zprávy, které lze cestou číst, jsou všude, ne až na konci. Pouť je poutí po celé své délce; jejím smyslem není dosáhnout cíle, ale prožít ji jako Cestu, která naplňuje sebe sama v každém okamžiku.
Pouť může přinést nečekaná propojení s krajinou, která je nám tak samozřejmá, že ji skoro nevnímáme. Pouť může pomoci vnést klid a jasnost do zmatku mysli, probudit intuici, s něčím se rozloučit, něčemu novému se otevřít, obnovit radost a životní elán, podpořit sny a vize, spojit se se svými dary, vyšším vedením a posláním na Zemi.
Pouť je cesta „tam a zpátky“, bez ohledu na reálný čas a vzdálenost. Minuty a kilometry tají jako sníh na slunci a rozpouštějí se v oceánu Přítomnosti. Čas a prostor splývají do jedné linky vetkané kroky do krajiny. Kdo vlastně vede mé kroky a pohybuje mým tělem, odkud a kam a proč právě tudy?
Začátek cesty, cesta Tam – otevření se neznámu, prosba o podporu záměru;
Střed, Vrchol – nejzazší bod v nitru, kam jsme ochotni se pustit, zarámovaný magií místa, kde se to děj, často noc venku
Zakončení, cesta Zpátky – čas k návratu, poděkování a uzavření kruhu. Neznámé se stalo známým a bylo odkráčeno, naplněno, v úplnosti a dokonalosti malých zázraků.
Pokud vás to láká, pojďme kráčet společně.
Několikrát do roka otevírám dvou- nebo třídenní pouť pro malou skupinku žen (CESTA ČTYŘ), na které kromě osobních záměrů zúčastněných pracujeme s energií ročních dob, měsíce, menstruačního cyklu a elementů, s podporou energie pramenů, řek, soutoků, vyhlídek, poutních míst či starých stromů.
V případě zájmu vás také ráda doprovodím na individuální cestě, která podpoří vaši aktuální životní situaci.
Vždycky jsem byla ráda venku. V dětských skrýších na břehu potoka, na vyhlídkách ve větvích stromů, na koňském hřbetě přes les a pole, s krosnou na zádech v horských sedlech, s bubnem na břehu oceánu, ve spacáku v ranní rose… často sama a zároveň ve spojení se vším.
Těším se na společnou Cestu,
Tereza
